První zmínka o Záboří pochází z roku 1639, kdy byla doložena existence sklárny. Právě sklářství patřilo mezi nejstarší a nejvýznamnější prosečská řemesla. První sklárna byla založena v Záboří knížetem Trauthsonem a fungovala skoro 100 let. Po jejím zrušení byl na místě sklárny založen panský dvůr, později byla pole prodána a na jeho místě pomalu vznikala Proseč – místní část Záboří.
Zábořské děti se učily v původně dřevěné evangelické škole, která byla založena v roce 1816 pod evangelickou farou. V současné době je tato budova zrekonstruovaná a probíhají v ní výstavy nebo galerie. Nová škola byla postavena v r. 1897 (proti bývalé firmě ETA Hlinsko). V současné době se zde vyrábí zdravotní obuv.
Po roce 1880 založil zábořský obchodník Bernard Kopperle v této místní části dílnu na výrobu dýmek, v níž od samého počátku zaměstnával kolem třiceti dělníků. V tu dobu se do Proseče začal dovážet bruyer, neboli vřes stromovitý, který se dovážel z přímořských oblastí a tam byl i částečně zpracovaný. Zde se poté dodělávaly hranoly na soustruhu do tvaru dýmky. Kopperleho firma si brzy vytvořila odbytiště v celém tehdejším Rakousku - Uhersku a dýmky, které byly expedovány do jednotlivých lokalit, nesly jejich názvy: Krumlovky, Znojemky, Ulmačky, Žďárky, Tyrolky, Třeboňky, Grázovky, Slezačky a Chebské.
Během starostování Josefa Macháčka v závěru století upravují rozsáhlou náves založením okrasného sadu, zvaného později Rychtářovy sady. Zde byl roku 1930 na podnět zábořských hasičů postaven pomník padlých obětí 1. sv. války, později zde byly doplněny jména obětí 2. sv. války.
Záboří tvořilo až do r. 1949 samostatnou obec, pod kterou spadaly obce Paseky, Martinice a Svatá Kateřina. Poté se sloučilo s Prosečí a dodnes tak tvoří jednu z jejích místních částí.
V současné době zde funguje Sbor dobrovolných hasičů – Záboří či Svaz žen. Tyto spolky se velice podílejí na kulturním vyžití. Organizují různé společenské akce, výlety a soutěže pro děti či letní zábavy a diskotéky v Rychtářových sadech.
