Historie Pasek sahá až do r. 1714, kdy se pro potřeby sklárny v Záboří začaly kácet velké plochy lesů a na nich se pomalu rozrůstaly vesničky Paseky, Martinice a Svatá Kateřina. Všechny tehdy patřily až do r. 1949 pod Záboří.
Sklářství patřilo na Proseč
sku mezi nejvýznamnější řemesla. První sklárna byla založena v Záboří, druhou sklárnu založila v r. 1882 na Posekanci, spadajícím tehdy ještě pod Pasecký katastr, paní hraběnka Anna Harbuval ze Chamaré. Tenkrát se nazývala "Marienwald" a první skláři v této sklárně byli Němci. Vyrábělo se zde křišťálové, tabulové, duté, průhledné i barevné sklo. Kromě různého růžového, modrého, bílého skla se zde vyrábělo velice krásné zelené sklo, jehož barvu způsoboval prosečský písek, či zlatem zdobené rubínové sklo, do kterého se přidávalo tavené dukátové zlato. Vyráběly se nejen krásné džbánky, košíčky, vázy, podnosy, ale také velice krásné křišťálové lustry. Posekanecké sklářské výrobky se rozvážely téměř do celých Čech včetně Slezka. Místní skláři byli pro své úspěchy velice bohatí a tak pozvedli Proseč na vyšší úroveň. Tato sklárna se stala působištěm také několika významných osobností. Jednou z nich byl pan Bohdan Kadlec, významný sklář, který se po skončení sklárny přesunul do Harrachova, kde se stal spoluzakladatelem sklárny harrachovské, později i jejím ředitelem. Sklárnu na Posekanci nechala zhasnout novohradská vrchnost v roce 1888.
Na Posekanci se také nachází letohrádek, který na zač. 20 st. zakoupila od novohradské vrchnosti baronka Nádherná a strávila zde část svého života.
Další, velice významné řemeslo, které se dochovalo do současné doby - dýmkařství - má svůj počátek na Pasekách. Dýmkařství se zde začalo rozvíjet po válkách, protože naši občané doprovázeli vojsko do Kladska, kde výrobu dýmek zahlédli a „okoukali“. Jako první výrobci se uvádějí Antonín Pešina a jeho nevlastní syn Filip Švec. Dýmky se vyráběly nejvíce v zimě, kdy nebyla práce v lese. Jako materiál se užívaly výhradně místní dřeviny jako olše, bříza, javor nebo hrušeň. Měkká dřeva jako byla např. lípa se vyplňovala plechováním, protože dřevo rychle prohořelo. Ke zpracování se používaly jednoduché nástroje a pomůcky. Kolem roku 1845 byl zakoupen Antonínem Kosinou z Pasek šlapací soustruh a tím se stala výroba dýmek opravdovým řemeslem. Zvýšila se nejen kvalita i množství, také se zaváděly nové typy výrobků. Kvalitou dýmek, řezbou a zpracováním bylo Prosečsko velice populární. Dýmky se vyvážely do celé Evropy, později i do Ameriky. V podstatě jsme zůstali později jako jediná výroba dýmek v Čechách. Největší rozkvět dýmkařství byl zde před 2. sv. válkou, kdy se zde výrobou dýmek zabývalo na 600 lidí, vyrábělo se na 500 druhů dýmek. Proseč zůstala dýmkařství věrná, v současné době se zde vyrábí různé druhy dýmek ve firmě BPK Proseč.
Během 2. světové války se ve vilce hajného Ehrenbergra ukrývali gen. Josef Svatoň a kpt. Eduard Soška. Při pokusu probít se ze svého úkrytu obklíčeného nacisty dne 1.11.1944 zahynuli. Jejich pomník můžeme shlédnout v místním parčíku.
Na Pasekách stojí rozhledna Terézka, jejíž slavnostní otevření proběhlo 22. srpna 2004. Terézka patří mezi nejvyšší dřevěnné rozhledny v České republice. Její výška 25 m umožňuje krásný výhled nejen na sousední obce a města, v pěkném počasí lze zahlédnout také Krkonoše, Orlické či Rychlebské hory, masiv Kralického Sněžníku nebo Jeseníky.
